Moc bezmocných

Host
Václav Havel / Divadlo Feste

Inscenaci podle eseje Václava Havla Moc bezmocných uvedeme v rámci aktivit Divadla X10 v Kutné Hoře.

Představení začíná v 19:30 v Zelenkově vile, ale už od 19:00 si návštěvníci mohou přijít prohlédnout tuto unikátní funkcionalistickou vilu v kutnohorské Hloušce (Masarykova ul. č. 453).

TÝM Lucie Ingrová, Daniel Možnar, Kristýna Břečková, Veronika Starova, Matěj Kotouček, Jiří Honzírek

Inscenace se neodehrává v divadelních budovách, nýbrž ve veřejném prostoru měst. Vzniká vždy nová, původní verze, která pracuje s charakterem veřejného prostoru daného místa. Stejně tak vždy znovu připravujeme sekundární textové a audiovizuální materiály, hledáme takové, které souvisejí s osobou a dílem Václava Havla v kontextu místa či města.

NEPŘIPRAVEN

Na základě vydání Charty 77 je Václav Havel vzat do vazby, na jejíž podmínky, jak sám později doznává, nebyl připraven. Přes všechny snahy udržet svoje tělo i duši v kondici (z diáře vyplývá, že Havel hodně cvičí, učí se anglicky a čte) v něm vazba stále více vyvolává paniku a úzkost. Zápisky z ruzyňské vazby, úterý 26. dubna 1977:

„Holení. Lékař! 1 laxyl. 2 vitamíny. 3 heřmánek. 4 čípky. Ležení?“¹

Své situaci vězně nerozumí, je znát, že variantu odebrání svobody a pobytu ve vězeňském zařízení dříve dostatečně nepromýšlel.

„Je vůbec nějaká domluva se státními úředníky pracujícími na jeho případu možná? Je zde nějaká cesta, jak se může se ctí se svou zapeklitou situací vyrovnat? Jak se vrátit co nejdříve domů a současně uhájit svou elementární lidskou identitu? Jak setrvat ve své existenciální pravdě i v momentě, kdy je vydán do rukou mocenského aparátu komunistického režimu?“²

Kritický moment přichází 6. dubna 1977, kdy ve stresu nabízí prokurátorovi výměnou za propuštění záruky „slušného chování“.

"[....] nabízím Vám tímto dopisem svou závaznou záruku, že se v případě propuštění z vazby vyvaruji veškeré činnosti, která by mohla být kvalifikována jako trestná. Zkušenost tříměsíčního vyšetřování mě přivedla k poznání, že často čin upřímně míněný jako legální se snadno může dík neuvážené formě anebo dík dalším okolnostem (například tendenční interpretaci zahraničního tisku) stát činem, který je možno chápat jako čin trestný. Na základě tohoto poznání (ale i z jiných důvodů) jsem se rozhodl, že bych se v případě propuštění z vazby přestal veřejně projevovat, především v zahraničních prostředcích, a že bych se soustředil - tak jako v letech 1969 až 1975 - pouze na svou uměleckou tvorbu, kterou považuji za své hlavní životní poslání..."³

Selhání, jehož se dopustil, popření svých dosavadních zásad a principů, jež artikuloval, nastartovaly v Havlově svědomí energii, která jej přinutila k zevrubné reflexi, k hlubokému promyšlení disidentství a krizové existenciální situace, do níž ho postavil samopohyb politického systému. Pokoušel se uvažovat nad možnostmi bezmocného jedince, rozhodne-li se svému zotročení vzepřít. Zároveň byl skutečně rychle z vazby propuštěn.

„Jak se mu to mohlo stát, ptal se dokola sám sebe? Když vyšel z vězení, cítil se sebou samým zhanoben, ponížen a prožíval‚ týdny a měsíce a vlastně léta tichého zoufání, sebeužírání, studu, vnitřní hanby a nechápavých otázek.“²

PŘIPRAVEN

Z potřeby vykoupit se, znovu se narovnat, vypořádat se se systémem znovu a lépe, použije Havel pracovní text pro plánovaný česko-polský sborník jako záminku k vytvoření rozsáhlé eseje o možnostech bezmocných.

Esej Moc bezmocných napsal Havel v říjnu 1978, publikován byl poprvé v následujícím roce v Londýně. Ve stejném roce, kdy Jiří Menzel natočil Báječné muže s klikou, Věra Chytilová film Panelstory aneb jak se rodí sídliště, kdy Francis Ford Coppola natočil Apocalypsu, Terry Jones Monthy Pythonův Život Briana, Sylvester Stallone Rocky dvojku, Ridley Scott Vetřelce, Miloš Forman Vlasy a Andrej Tarkovskil Stalker. V roce 1979 vydal David Bowie desku Lodger, The Clash desku London Calling, Michael Jackson Off The Wall, Bob Dylan Slow Train Coming a Pink Floyd The Wall. Na začátku roku v Československu 8. ledna klesla teplota o 30 stupňů z plus 15 na minus 15 a byly vyhlášeny uhelné prázdniny, cena benzínu se zdvojnásobila na 8 korun za litr, zemřel bývalý president, general Ludvík Svoboda, město Košice dosáhlo dvou set tisíc obyvatel a předstihlo Plzeň. V roce 1979 se poprvé jel slavný závod Paříž-Dakar, Saddám Husajn se stal prezidentem Iráku, Sovětský svaz zahájil invazi do Afgánistánu a v Íránu se k moci dostali islamisté v čele s Ajjatoláhem Chomejným. Zemřel Mengele a František Kriegel. Bylo 34 let po druhé světové válce, 31 let od Vítězného února, Sametová revoluce měla přijít za 10 let.

“Analýza existenciální situace člověka, který stojí vůči systému vždy osamocen, je v Moci bezmocných brilantní. Text je razantně politický právě proto, že neinklinuje k žádnému politickému směru, nenabízí žádnou politickou variantu. Jeho političnost spočívá v radikální apolitičnosti, ve volání po návratu od taktizujících politických stran ke konkrétnímu člověku a zejména k jeho obraně. Teprve v prostředí, které se zabývá člověkem, jeho obranou a jeho potřebami, může vznikat politika. Razance analýzy v Moci bezmocných přivedla Havla do postavení, z nějž už nemohl couvnout, stal se nepřítelem státu. V roce 1979 byl odsouzen na 4 roky nepodmíněně. Jak sám později napsal ženě Olze, teprve uvězněním zaplatil za ruzyňské selhání a oddechl si. Věděl, kým je.”
Jiří Honzírek

„Ručit za své úspěchy je snadné. Přijmout však odpovědnost i za svá selhání, přijmout je bezvýhradně jako selhání opravdu svá, nikam a na nic nepřesunutelná, a sám se i šinně přihlásit – bez ohledu na v š echny sebelépe maskované pobytové zájmy i dobře míněné rady – k tomu, co je třeba za ně platit – to je po čertech těžké! Ale jedině tudy vede cesta k novému, lepšímu a hlubšímu nalezení sebe sama, k obnovené suverenitě nad svými věcmi, k radikálně novému vhledu do tajemné vážnosti své existence jako nejasného úkolu a do jejího transcendentálního významu. A jedině takové vnitřní pochopení může nakonec vést k tomu, co by se dalo nazvat ‚mírem duše¨, k této největší radosti, ke skutečné smysluplnosti, k této nekonečné ‚radosti z bytí‘. Podaří-li se toto člověku, pak všechno pobytové strádání přestává být najednou strádáním, ale stává se tím, čemu křesťané říkají milost.“ (Václav Havel, Dopisy Olze, Praha 1999)

¹Václav Havel, Zápisky obviněného, Diář Václava Havla 1977. Praha 2016.
²Martin Palouš: Nedokončený dialog Václava Havla s Janem Patočkou, Praha 2016.
³Václav Havel: Dopis generálnímu prokurátorovi, in: Perzekuce Václava Havla. Dopisy a dokumenty z let 1968-1989. Praha 2015.

"V povědomí mnoha lidí, mimo jiné i proto, že po desetiletí žili v totalitních poměrech, v nichž právo začasté působilo jen jako pouhý nástroj vládnoucího režimu a soudní soustava jako jeho služka, přežívá pocit, že stát je nad právem a že právo je především prostředek, jímž si stát zajišťuje loajalitu a poslušnost občanů. Není tomu tak a jakékoli úsilí, které bude vynaloženo na to, aby si to občané uvědomili, není zbytečné a marné. Právo je nad státem a platí pro všechny, tudíž i pro stát, tedy pro státní správu stejně jako pro ministry, poslance či prezidenta. Právo je tu proto, aby usnadňovalo občanům jejich soužití a chránilo je proti bezpráví, je tu tedy především kvůli občanům, podobně jako sám stát."
Václav Havel, 25. března 1995 u příležitosti převzetí čestného doktorátu Masarykovy univerzity

V představení jsou použity materiály:

Václav Havel: Moc bezmocných, in Václav Havel, Eseje a jiné texty z let 1970-1989, Praha 1999.
David Dušek, Anna Freimanová, Václav Havel, Martin Palouš, Paul Wilson, Michael Žantovský, Zápisky obviněného: Diář Václava Havla, Praha 2016.
Dopisy Olze, Torst, Praha, 1999.
Pavel Pospěch: 1989: Třetí příběh revoluce, Týdeník Sport, rozhovor Ivana Lampera s Václavem Havlem, září 1989.

www.divadlofeste.cz

Moc bezmocných