Gęstość zaludnienia / Hustota zalidnění (PL) / DFKH
Představení pojednává o paměťových mechanismech a o tom, jak lidé nahlížejí minulost
NA MOTIVY Modlitby za Černobyl Světlany Alexijevičové
POLSKÝ SCÉNÁŘ DO ANGLIČTINY PŘELOŽIL Andrzej Wojtasik
ADAPTACE A REŽIE Krzysztof Popiołek
SCÉNOGRAFIE Anna Wołoszczuk
KOSTÝMY Piotr Popiołek
HRAJÍ Bibianna Chimiak, Karolina Sabat, Dariusz Mikuła, Piotr Starzyński
TECHNIKA Piotr Motas, Adam Dzidziszewski
PRODUKCE Teatr Kana, Szczecin (Polsko)
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ: 80 minut
Představení pojednává o paměťových mechanismech a o tom, jak lidé nahlížejí minulost. Vypráví o katastrofálním výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu roku 1986. Pomocí vzpomínek na tragédii tisíce lidí, kterou ve své knize popsala laureátka Nobelovy ceny Světlana Alexijevičová, na tragédii, která se odehrála těsně za východní hranicí Polska, se představení pokouší porozumět lidskému údělu po výbuchu, po válce, apokalypse, katastrofě. Snaží se najít odpověď na otázku: jak je možné znovu vybudovat svůj život? Jak lze z tragického zážitku vyvodit pozitivní, konstruktivní závěry?
Protagonisté příběhů z pera Světlany Alexijevičové jsou ztraceni v čase. Jsou poškození a nedbale seskupení, neustále porovnávají své současné a minulé já, ale přesto nejsou schopni sami sebe vidět jasně. Chovají se jako Orfeus, také se dívají nazpátek, ale na rozdíl od něj se dívají do své mysli, do svého nitra. Jejich pohled se setkává s nelítostnýma očima Medúzy – s časem minulým, který vyhrožuje, že se může zopakovat. Postavy mají strach, že minulost je nenávratně pryč. Jejich těla již dávno vychladla, hlavy usychají po posledním letním tanci, který zažili ve světě před výbuchem. Kdysi jim z hlavy crčel pot, teď se pot vsakuje dovnitř. Také mají strach, že se minulost bude v budoucnu opakovat. Nesou si s sebou své trauma, citlivě reagují na katastrofy. Stali se z nich proroci hrozeb budoucích.
