Divadlo X10 - Prázdninová přestávka
Nacházíte se na stránce: Divadlo X10 » Repertoár » Rainald Goetz: Válka

Rainald Goetz: Válka

Je tady nějakej negr? A co s tím uděláme?

Režie Jan Frič
Dramaturgie Ondřej Novotný
Překlad Michaela Náhlovská
Scéna Nikola Tempír
Kostýmy Jana Hauskrechtová
Hudba Přemysl Ondra
Hrají Anežka Hessová, Tomáš Červinek, Michal Dudek, Jakub Gottwald, Jiří Kniha, Jakub Kropáček a Matěj Nechvátal.

Česká premiéra 17. 10. 2015.

Nepřátelé našich nepřátel jsou i našimi nepřáteli.
Postdramatické plátno Rainalda Goetze vzniklo v polovině osmdesátých let jako reakce na neschopnost mírových hnutí a západní politiky obecně hledat účinná řešení v době, kdy svět stojí na hranici . U piva se vzpomíná na staré dobré časy, nadává na současnost, oslavuje se pragmatičnost, logika a optimální nabídka spotřebitelům. Inscenace Válka aktualizuje a vyostřuje motivy strachu, které vyvolávají všeobecné tendence k násilí i u řadových občanů, tzv. normálních lidí. V souvislosti s narůstající agresí islámského terorismu nebo uprchlickou krizí využívají někteří evropští i čeští politici neutěšené sociální situace a existenčních nejistot k prosazování opatření typických pro totalitní systémy. Ohrožuje Evropu více rozrůstající se moc džihádistů nebo popření humanistických a demokratických hodnot, na kterých si zakládáme? Jsou solidarita a svoboda jenom slova? Co znamenají? Jaké hranice si demokratická Evropa vytyčí? Jaké hranice jsou v každém člověku? Kdy začneme střílet? Kdo jsou naši nepřátelé? Hloupé dějiny...

Z OHLASU DIVÁKŮ

Strach, který přechází v nenávist a násilí. Toť téma, které je v současné době tématem číslo jedna. Goetz ve svých textech pravidelně hledá a posléze poukazuje na semínko fašismu v německé, potažmo evropské společnosti. Režisér Frič promyšleně vytáhl a zdůraznil onu odpornost dnešního "hospodského" myšlení. Sebranka, se kterou bych nechtěl mít nic společného, nám tu diktuje od začátku do konce, a předvádí tak hnus v nejslizštější podobě. Nejvíce bych vyzdvihl Jiřího Knihu. Ten je opravdu bravurní. Z představení jsem šel s pocitem podobného zneužití, jakým prošla postava skvělé Anežky Hessové. (Lukáš Holubec, i-divadlo.cz)

Ke Goetzovu textu je nadmíru obtížné najít inscenační klíč. Režisér J. Frič vlastní invencí a vklady Goetze až přebíjí. Sdělené však smysl dává, i když pro diváka může být chvílemi poměrně těžké se zorientovat. S problematičtějším strašnickým prostorem bylo dobře naloženo. Nelze opomenout, se herci za pomoci zvukového a výtvarného řešení v řadě výjevů dosahují drsnosti a síly málo vídané. Výborná kolektivní souhra slouží koncepci. Inscenace k přemýšlení vybízí dostatečně, ale divák se nesmí vzdát. Smysluplný počin patří v současnosti k tomu nejzajímavějšímu, co české divadlo nabízí. (Pavel Širmer, i-divadlo.cz)

Klobouk dolů před J. Fričem, který z podle mě těžko inscenovatelného textu dokázal vystavět takto působivou inscenaci zabývající se tématem různých druhů násilí a pátrající po možných důvodech jejich vzniku. V současné době až přespříliš aktuální záležitost. Některé scény byly za pomoci hudby a nejrůznějších ruchů vystavěny tak naturalisticky, až se mě zmocňoval tíživý pocit skutečnosti. I to byl jistě úmysl inscenátorů, protože bohužel tohle všechno se může kolem kohokoli z nás z čistajasna vynořit a změnit nám život od základů... Inscenace byla přesvědčivá i herecky. Silný zážitek. (Jiří Landa, i-divadlo.cz)

Pero je mocnější než meč... Tedy pokud sedíte v bezpečí zamčené pracovny s bytelnými dveřmi, tváří v tvář vždy zvítězí facka nad kecy. Ač inscenace vznikla nezávisle na aktuálním dění, toto ji výmluvně potvrzuje, jedny elity viní jiné elity z morálního selhání a pro lid je to stejné žvanění jako cokoliv, co se k němu kdy sneslo ze vzdušných zámků. Ponořme se ke kořenům strachu, co najdeme? Plazí mozek, instinkt, there's no room for jabberwocky. Goetzova směs přebraná na Fričovu směs, možná pořád příliš silná káva? Nechť si ji divák doupraví podle své chuti. (Jiří Koula, i-divadlo.cz)

Nejbližší repríza